Mlčeti. Ustoupit. Jen o krůček. Mezi prokazatelně okřídlenou společnost. Dál od slz, které svět nevidí. Mezi perutě, jež jsou zjevné všem. A jimž není třeba obětí. Chůzi člověku, ptactvu let. Experimentální kombinace na cestě směrem dál a výš, slunci blíž, nedopadají dobře... Krupiéři vozků, smutek davů, poslední pugét vonných bozků. A pak další pětinu století.
Mlčenlivým postojem zvěstovat návrat (vz)nosné sezóny.
"Nesou! Už zase nesou!", hlásit.
Beze snahy vítězit. Bez sázek a dostihů. Bez postihů... Protože tak smí se. A to neubírá.

A taky hlásat (silně dost) - Velebme ze všech nejpěknější ctnost: Milovat, přestože... V tom tkví pravé lásky božská esence. Osvobozující bezpodmínečnost tresti. V tom jediném je budoucnost.
A štěstí. A štěstí. A štěstí.