Plášť zvolna spouští, jenž ji halí. Ten plášť a masku, co Harlean dali. A tasí, luzný těla sklon. Kéž stále trvá, než toho strašný přijde skon. Tak ji navždy známe, plášť zvolna ona spouští, neztratí se v naší vnitřní temné poušti.
Plášť zvolna spouštím, jenž mne halí. A tasím, luzný těla sklon. Mylorde, dnes mi dobře služ! Snad láká tě mých vlasů tón? Při posledním verši mi hrajte tuš.
A hrajte zvučně, ať ni notou nešidíte to dítě naše. Naše dítě.