Býti na nerud/n/ý kobereček zvána. Stát proti přesile sama. Doličný předmět za zády - vana. Sto ví věcí... Bohužel, i když mají uši, stěny nemluví. Tož, sama se vyrubat z pomluvy, rozpustit v lázni tisíc záminek, výmluvným gestem vztyčit z bublinek na mravokárce kromě palce i prstík prostřední. Vysoko leskle, strmě propnutě. Křehkost půvabu ve skle.
Sladkost snění nad tím, co už není.
Tesknost touhy při vzpomínce na burlesku:" Světice, přijdiž. Pospěš... Ach, Lili, metelesku blesku."