"... osmahlý, uzavřený, chladný, přehledně uspořádán do řádků. I tady zdá se být svět ještě v pořádku, to je jisté", promlouvá k té, jež přisedla. "Kterápak vlastně vy jste?"
"Jsem dívka rytmem posedlá."
Tu přímo vprostřed rozmluvy se muž narychlo omluví a na pánech, nemoha si pomoci, drhne si dlaně od jistě zlé nemoci, zatímco ze zrcadla šklebí se naň hnusné děsů tlamy. Čas plyne, voda teče... a ruce vytrvale voní zázvorkami.